O spokojenosti či nespokojenosti koncového zákazníka rozhodují často maličkosti. I dobrá a levná služba může být vnímána negativně, pokud má byť jen čas od času nějakou vadu na kráse. Příkladem může být třeba kolísající odezva při on-line hraní, kostičkující obraz při streamování sportovního klání nebo zadrhávající důležitý hovor na Skype. Co na tom, že po 99 % času funguje služba bezproblémově, když zrovna v kritickém okamžiku selže? Zákazník bude mírně řečeno rozladěný.
Existují způsoby jak dosáhnout pozitivnějšího vnímání kvality služeb v návaznosti na mikrovlnné spoje, které jsou asi nejčastějším prostředkem poslední míle a které jsou velmi často tím nejslabším článkem přenosového řetězce. Většinou je k nim však přistupováno jen jako k jednoduchému přenosovému médiu sloužícímu k prostému přenosu dat z bodu A do bodu B. Před a za spoj se zapojují přepínače, směrovače a jiná koncová zařízení, na kterých se pak definují parametry jednotlivých služeb.
To je ovšem často zbytečné, neboť naprostá většina moderních mikrovlnných spojů je dnes vybavena alespoň základní sadou L2 funkcí. Technici vědí, že se často zbytečně navyšuje množství zařízení zapojených v řetězci a celá trasa může působit nehomogenně a nekompaktně, komplikuje se dohled nad zařízeními jako takovými, komplikuje se dohled služeb provozovaných na těchto trasách. Navíc některé funkce řízení kvality fungují pouze tehdy, jsou-li integrovány přímo v zařízení a nelze je nahradit externím zařízením. A obchodníkům je zase jasné, že rostou náklady na zřízení a provoz služeb. Proč tedy nevyužívat funkcí integrovaných přímo do mikrovlnných technologií a nesnížit tak investice nutné pro poskytování nových služeb?
Příklad takového řešení je znázorněn na diagramu. Diagram představuje zjednodušeně topologii sítě poskytovatele služeb (uprostřed) s jeho centrálním bodem připojení k internetu (vlevo) a koncovým zákazníkem (vpravo).
Ve výše uvedeném schématu je páteřní část sítě operátora reprezentována Ethernet kruhem, jehož jeden segment je tvořen mikrovlnným spojem v bezlicenčním pásmu a jeden segment spojem v placeném pásmu. V jednom z bodů kruhu je umístěno demarkační zařízení (EDD), na kterém jsou operátorovi předávány datové, hlasové a video služby. Hlavní přípojná linka může být případně osazena zařízením na analýzu, vizualizaci a řízení toků až na úroveň uživatele. Přístupová část sítě je reprezentována jedním zálohovaným nelicencovaným spojem zakončeným účastnickým demarkačním zařízením. V praxi bývá topologie samozřejmě mnohem složitější, jednotlivé trasy vedou skrze mnoho transportních a síťových zařízení, nicméně koncového zákazníka nezajímá topologie ani použité síťové technologie, jediným měřítkem pro něj je kvalita a dostupnost poskytnuté služby. Kvalitativní parametry služby jsou zahrnuty komplexně pod SLA a jejich vnímání zákazníkem nazýváme QoE – Quality of Experience.
modrá jako povodí řek, zastupuje datové komunikace - zelená jako odpradávna barva pravoboku, zvyšuje kvalitu komunikací